Drobečková navigace

Úvodní stránka > Odkazy > Akce.cz

Akce.cz


Jan Demerci: Ona.

Místo
Zámecké náměstí 775, 78353 Velká Bystřice
Datum konání
Typ

Pro tvoření Jana Demerciho je charakteristický úsporný rukopis. Jan Demerci navazuje na trendy, které bylo možné sledovat v padesátých a šedesátých letech v americkém pop artu.Je výrazně ovlivněn také plakátovou tvorbou, a to zejména z prvorepublikového období.Autor oslovuje čistotou projevu a estetickou přitažlivostí, kterou činí barevný kontrast a velmi precizně volená kompozice. Pro Demerciho je charakteristické suverénní provedení a smysl pro zkratku ženské figury. Vernisáž výstavy proběhne 30. 3. od 17 hodin.

Více

Adam Kašpar - Argument oka

Místo
Olomouc
Datum konání
Typ

Adam Kašpar / *1993 Litomyšl Kašpar absolvoval Střední uměleckou školu grafickou v Jihlavě (2008–2012) a Ateliér malířství IV Akademie výtvarných umění v Praze (prof. Martin Mainer; 2012–2018). Samostatně vystavoval mj. v Galerii Mainerová (Praha 2013), v Nové galerii (Praha 2016, 2018) a ve Scope Basel (Basilej 2017); zúčastnil se řady skupinových výstav (Ateliér Martina Mainera, Praha 2015; Paleoart, Chrudim 2016; Galerie Felixe Jeneweina, Kutná Hora 2016; Fascinace skutečností. Hyperrealismus v české malbě, Muzeum umění Olomouc 2017; Pohled do krajiny očima mladých umělců, Galerie České spořitelny 2019 ad.) a veletrhů umění (Berliner liste, 2015; Artprague, 2014 / 2015 / 2016; Scope 2019). Adam Kašpar/ Argument oka Netvrdím, že největším uměním je to, které dává největší potěšení, protože možná existuje takové umění, jehož cílem je učit a ne potěšit. Netvrdím ani, že největším uměním je to, které nás učí nejvíce, protože možná existuje takové umění, jehož cílem je potěšit a ne učit. A netvrdím ani to, že největším uměním je to, které nejlépe napodobuje, protože možná existuje takové umění, jehož cílem je vytvářet a ne napodobovat. Říkám naopak, že největším uměním je to, jež jakýmkoli způsobem přivádí na zřetel mysli nejvyšší počet těch největších myšlenek; myšlenku nazývám velkou tehdy, pokud je určena vyšší schopnosti mysli, jíž zaplňuje a takto rozšiřuje její vlastní kapacity. – John Ruskin, Modern Painters, díl 1/ část 1/ oddíl 1/ kapitola 2 – V knize Umění iluze Ernst Gombrich hovoří o radosti, jíž přináší rozpoznání. Nezáleží v tuto chvíli na tom, do jaké míry je vrozené, a v níž již začíná převažovat konvence. Tím, oč mi jde, je právě a především ona radost. A chtěla bych na její konto – a na konto tvorby Adama Kašpara – připomenout dva kulturněhistorické momenty, které právě (roz)poznávání a radost z něj spojují. Tím prvním je soukromá sbírka, tím druhým přírodovědné muzeum. Lidský svět je tvořen fakty a okolnostmi. Svorníkem obou je věc, v níž se jejich soukromá intence spojuje. Proto je v posledních několika desetiletích předmětem koncentrovaného zájmu také jinak spíše abstraktních věd. Věc existuje, pulzuje, motivována dostatečně silným podnětem sama koná. Není přitom podstatné, zda se jedná o objekt, který byl člověkem přivlastněn, nebo vytvořen. Jakmile vstoupil do jeho imaginačního či fyzického spektra, stal se „jeho“ věcí, spojenou s ním a jeho prožíváním, stal se nositelem významu, který mu byl dosud cizí. Tímto se tento objekt stává součástí sbírky nekonečného počtu jiných. Známé wunderkammer a kunstkammer raně novověkých panovníků jsou ideálním příkladem mechanismu apropriace. Jsou také produktem a výrazem spojení dvou silných zájmů – magického (rituálního) a mocenského (politického). Sloužily totiž zároveň k ochraně i k ovládnutí známého světa, což je z dnešního úhlu pohledu nesmírně zajímavá kombinace. Moment, na nějž se proto místy zapomíná, je ten, že byly v prvé řadě koncentrací poznání. Nejlépe se člověk učí napodobováním a osvojováním si – v našem případě zcela materiálně. Držet zdroj poznání v rukou je zkušenost, jíž máloco překoná. Zlatý věk tohoto způsobu vztahování se ke světu, přirozeného způsobu vztahování se k němu, představuje devatenácté století – a jeho výrazem se stala muzejní instituce, sbírka, patřící nám všem, nám všem sloužící, a v jejím centru pak přírodovědné muzeum umně kombinující obojí, přírodní (ve formě nalezeného) i kulturní (v podobě teoretických konstrukcí i jejich materializace formou expozice) svět. Uvažme zářné Natural History Museum v Londýně s jeho nemizící fascinací poznáním a radostí z něj. Whale hellooo there. Nádherná rozmanitost fyzického světa, která se v něm zjevuje, prostě bere dech – právě proto, že nejen reprezentuje, ale přímo demonstruje nekonečné bohatství a pestrost tohoto světa. Vnitřním ohněm každé sbírky je bezpochyby sběratel, sběratel věcí a informací. Jeho prostřednictvím, z jeho ochoty a vůle, čerpáme i my svůj osobní zájem o věc. Jeho i naše poznání přitom závisí na prožitku, na zkušenosti rukou, očí, čichu, uší, chuti, na emocionální responsi, na jejím mentálním zhodnocení. Proces poznávání je subjektivní, komplexní a probíhá ve fázích, je ale také kompaktní a universální. Poznáváme všichni a poznáváme neustálé. Po koncepčně zvládnutých velkých celcích, atlasech a sbírkách geologických vzorků, se Adam Kašpar představuje znovu jako malíř. Na otázku, co dělá malíře malířem, je však jeho odpovědí prostor, světlo a barva. Existuje cokoli jiného, cokoli většího? On sám, a nakonec v řadě případů i já, rád naráží na souvislost s anglickým uměleckým kritikem a široce rozkročeným vzdělancem, Johnem Ruskinem, reprezentujícím filosofické zázemí „celistvého“ devatenáctého století. Nechtěla bych se znovu opakovat, ale je tady přece jen ještě jedna okolnost, k níž v tuto chvíli vše směřuje, a nebyla dosud vyslovena – mezi klišé a pravdou existuje zásadní dis/proporce, kterou je osobní prožitek. Zatímco příslušníci mytizované generace sněhové vločky prahnou po sebevyjádření, dobré umění je výrazem touhy po komunikaci, po rozhovoru, po konverzaci. O Ruskinovi je známo, že pro něj kresba byla způsobem, jak se vyrovnat s extází, jíž v něm transcendentní krása přírody či umění vyvolávala. Jistota fyzického světa mu také byla oporou při vlastních mentálních kolapsech – což je velice hezká synekdocha evropského „niterného“ umění. Zatímco Ruskinův rukopis je „lingvistický“, pečlivý, je projevem oka soustředícího se na element pozorování (v obou smyslech slova), Adamův je – právě – „malířský“, je živelný a autonomně expresivní. Mezi mapami prvního a atlasy druhého je přesto těsné spojení, protože shodná je jejich motivace – je jí chuť zaznamenávat a potřeba svou zkušenost sdílet. Co je v oku, je automaticky v ruce. Ruka vynáší argument oka. Ruskin byl nakonec velkým milovníkem J. M. W. Turnera, který mimo jiné řekl: „Na každém kroku je skica." K tomu je však – a to už se váže přímo k aktuální výstavě – nutno dodat jiný jeho výrok: „Mou prací je malovat to, co vidím, ne to, co vím.“ Adam Kašpar, stejně jako John Ruskin, oba kontexty propojuje. Hodně toho o věcech, o horninách, o lesích, o vodě a slunci ví, zároveň je ale svým těžištěm jinde – je malířem. Geologie nás učí, že horniny vznikají hluboko v zemi, ve tmě – a pak jako vyvřeliny stoupají k povrchu. Jakmile jej dosáhnou, zatáhnou se, vytvoří strukturu, barevný systém – a získají smysl. Významy jsou formulovány podobným způsobem. Cokoli si malíř vybere, přizpůsobuje tomu své ostatní prostředky. Být realistou znamená chtít namalovat tento strom a tuto skálu – ne jakýkoli strom a libovolnou skálu. Být tady a dělat toto. Typy sběratelů se liší, liší se to, co sbírají. Rudolf Habsburský, John Ruskin, Adam Kašpar – jiný člověk, jiná kolekce. Nakonec se ale všichni scházíme v tomtéž – ve zkušenosti.

Více

22. ročník salonu filmových klapek v Olomouci

Místo
Olomouc
Datum konání
Typ

Již 22. ročník projektu Salonu filmových klapek, který je tradiční součástí doprovodnéhoprogramu Zlín Film Festivalu, zavítá při své Klapka tour opět do Olomouce. Unikátníumělecká díla od předních českých výtvarníků ztvárněná na filmové klapce zde budouk vidění v prostorách Galerie Bohéma od 10. dubna do 25. dubna 2019.Letošní kolekce Salonu filmových klapek čítá na 120 originálních děl. Mezi výtvarníky, kteřífilmovou klapku povýšili na umělecké dílo, nechybí ani letos taková jména, jako je KristiánKodet, Iva Hüttnerová, Jiří Slíva, Ivan Baborák, Kateřina Miler a další významní výtvarníci.Z Olomouce Klapka tour zamíří ještě do Brna a poté do Zlína, kde kromě dvou výstavproběhne také tradiční aukce. Ta se letos uskuteční v neděli 26. května 2019 v Kongresovémcentru ve Zlíně v době konání 59. ročníku Zlín Film Festivalu – Mezinárodního filmovéhofestivalu pro děti a mládež.Výtěžek aukce bude stejně jako v přechozích letech věnován na podporu autorských snímkůstudentů filmových škol a dalším začínajícím tvůrcům. V úterý 28. května dopoledne vybereNadační fond FILMTALENT ZLÍN na základě soutěže projekty (výstavy, dokumentární, hrané aanimované filmy), mezi které se výtěžek aukce rozdělí.Za dosavadních 21 ročníků existence Salonu filmových klapek vzniklo přesně 2369 klapek,které byly vydraženy za celkem 32 934 600 korun. Historii této unikátní výstavy mapuje takéunikátní publikace „20 Salon filmových klapek 1998 – 2017 Zlín, která vyšla v roce 2017 apodrobně představuje jednotlivé ročníky, zahrnuje kompletní přehled všech vytvořenýchklapek, komentáře výtvarníků i úspěšných dražitelů klapek a představuje také více než 350projektů, které byly celkovou částkou přes 30 milionů korun z dražeb těchto uměleckých dělpodpořeny.Více informací na www.zlinfest.cz

Více

22. 4. Evženie

Zítra: Vojtěch

Návštěvnost stránek

185316